Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Kouření nenávidím už odjakživa. Nikdy jsem nebyla ten typ puberťačky, která by si musela na základce před školou zapálit, aby byla děsně drsná. Spíš naopak.

Ty to držíš jak panna ocas aneb o kouření…

Namyšlená
zdroj: krasna.cz/archiv blogerky Namyšlená
aktualizováno 27.03.2011, 00:23 | 27.03.2011, 00:00 | Nikol Chrástová/Krasna.cz

Kouření nenávidím už odjakživa. Nikdy jsem nebyla ten typ puberťačky, která by si musela na základce před školou zapálit, aby byla děsně drsná. Spíš naopak.

Holky, které před školou kouřily jsem neměla ráda. Když jsem šla na diskotéku nebo do klubu, samozřejmě mi dost lidí nabízelo cigarety a já jsem se divila. Jak jim to můžou prodat, když jim je čtrnáct? Jak můžou mít tu odvahu kouřit v klubu před tolika lidma? Já na jejich místě bych seděla někde v rohu, kde mě nikdo nevidí, a zapálila bych si tak, aby mě nikdo neviděl. Vždyť je to taková ostuda!

Také jsem se divila, jak holky mohly dobrovolně chtít smrdět jako "hospoda". Ale ony se divily také. "Ty nekouříš? Jak tóóó?"

Jak to?! Protože jsem normální, proboha! Ale to jsem jim samozřejmě neříkala. Jenom jsem tak krčila rameny a mlčela. Mlčela a dýchala ten smrdutý kouř.

PŘEČTI SI TAKÉ:
Kdy se ve světě začíná se sexem?
Oplácaná Miley! Je snad nemocná?

Nenávist ke kouření je ve mě zakořeněná opravdu od dětství, protože babička vykouří krabičku za den, její přítel také a vždycky, když jsme jeli na prázdniny do jejich bytu, tak jsme odjížděli provoněné tím kouřem, který jsme měli v oblečení, ve vlasech... Třásla jsem se odporem při představě, že mi
tím zapáchá i kůže.

Jako astmatik bez jedněch mandlí si na cigaretový kouř opravdu nepotrpím, protože se mi v prostorách plných kouře špatně dýchá. Ale co dělat na diskotéce, kde je poměr cigaretového kouře a dýchatelného kyslíku asi 50:1? Nic. Možná si na protest vzít roušku.

Teď už mám na cigarety trochu jiný pohled. Ne, nekouřím! To rozhodně ne, ale vím, jak se asi cítí kuřačka. A vím to díky kamarádkám a spolužačkám. Stydí se za to! Když přijdou do školy, snaží se ten smrad přebít parfémy, zažloutlé nehty "gelákama", nechutný dech žvýkačkou...

Ano, je toho tolik špatného, ale přiměje je to, aby přestaly? Ne. Jen co vyjdou ven ze školy, už vytahují krabičku a zapalovač. Je to smutné, protože jsou vlastně pouhými otroky cigaret. Otroky malé, nikotinové trubičky, která jim žere plíce, ničí jim jejich krásu.

A já jsem tak šťastná, že za celý svůj život jsem měla cigaretu tak jednou, dvakrát a že se mi kámoši smáli, že to držím jako "panna ocas". Ach, jak já jsem ráda.



14 hlasů
Vaše hodnocení
 

Všechny blogerky a blogeři

  •