Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Tento článek začnu asi tím, že by mě zhruba před rokem ani nenapadlo, že ho budu vůbec psát. Z řízení a aut celkově jsem vždy měla velký respekt a všechny kolem mě, kteří museli mít úderem svých 18. narozenin řidičák jsem nechápala.

Jsem řidič! Aneb jak jsem udělala autoškolu?

auto
zdroj: Archiv blogerky auto
aktualizováno 11.04.2019, 00:00 | 11.04.2019, 00:00 | Krásná.cz/Pavlína Šejvlová

Tento článek začnu asi tím, že by mě zhruba před rokem ani nenapadlo, že ho budu vůbec psát. Z řízení a aut celkově jsem vždy měla velký respekt a všechny kolem mě, kteří museli mít úderem svých 18. narozenin řidičák jsem nechápala.

Můj přístup byl asi takový: "Jednou si ho udělám, pořád je čas!" Jenže ten čas plynul, plynul a menším nátlakem mých rodičů, že bych se ve svých skoro 24 letech mohla dokopat k tomu konečně řídit, jsem se opravdu odhodlala přihlášku podat. Dalším důvodem byl i fakt, že při sledování nabídek prací, které mě čekají, až za rok ukončím studim, je častou podmínkou přijetí řidičák skupiny B. Měla jsem tedy na výběr - pustit se do toho o letních prázdninách roku 2018 nebo 2019. A protože jsem člověk, který svým způsobem rád překonává výzvy, šla jsem do toho. I přesto, že auta mi nic neříkají a měla jsem pocit, že se to nikdy nebudu schopná naučit. Můj výcvik začal v polovině srpna a dokončila jsem ho minulý týden. Proč jsem autoškolu dělala půl roku, k tomu se ještě dostanu...

 

Když jsem poprvé sedla za volant, neměla jsem ani tušení, kde je plyn a kde spojka. Připadala jsem si jako naprostý idiot a to téměř po celou dobu mých jízd. Přišlo mi nemožné stíhat všechny důležité úkony, které stíhat musíš. Každý, kdo už řidičák má, asi ví, o čem mluvím. Všímat si značek, rychlosti, chodců, semaforů, do toho řadit a ještě koukat do zrcátek. Jednoduše jsem měla pocit, že to nikdy nebudu schopná zvládnout. Auto mi chcípalo, řvalo a než jsem se dokázala plynule rozjet, trvalo mi to téměř do konce všech plánovaných jízd. Věděla jsem, že já a auto nikdy nebudeme kamarádi. Každopádně jednou se stal malý zázrak a já jsem konečně přišla na to, jak ta záludná spojka vlastně funguje!

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

Je mi konečně 18! Mám si udělat řidičák?
Autoškola a řidičák? Jak na něj a tipy, co mi pomohly ho udělat
Jak pohodově udělat autoškolu

 

Během měsíce a půl jsem mohla mít hotovo. Bohužel se vše protáhlo kvůli problémům s autem, se kterým jsem řídila. Souběžně se mnou dělal řidičák i můj brácha a ke zkouškám jsme šli nakonec v polovině listopadu. Testy byly jednoduché. To, čeho jsem se bála jak čert kříže, byly právě závěrečné jízdy. Byla jsem připravená na několik variant. Od svých známých jsem slyšela, že se projeli 10 minut a měli vyhráno. Od někoho jsem slyšela, že jeden komisař vyhazuje i za maličkosti, které si sám najde, jen aby mohl vyhodit a podobných názorů bylo nespočet. Přišel den D a já jsem se modlila za to, abych právě na tohoto nejhoršího komisaře neměla štěstí. Co myslíš? Ano, přesně tak! Největší antitalent jako jsem já přesně tohle potřeboval. V největším provozu v centru Hradce Králové jsem místo instrukcí "jeďte doleva/doprava" byla vyzvána arogantním tónem "držte se za další křižovatkou v přímém směru na Olomouc". Zní to jednoduše, ale každý jiný komisař u nás v Hradci tohle prý nikdy neříká a ty jako vyklepaný začátečník v největších kolonách a stresu, abys něco nepokazila, ani nevíš, že nějaká Olomouc existuje, natož pak jakým směrem. Každopádně tento výmysl pana komisaře jsem ještě zvládla. Vyhozena jsem byla za to, že jsem se po jeho výzvě "na vhodném místě se otočte" prý otáčela v křižovatce - i když to do křižovatky podle mě a všech ostatních mělo hodně daleko. Nevadí, sama bych se totiž divila, kdybych něco pro mě tak nepochopitelného, jako je autoškola, zvládla na první pokus. Samozřejmě můj bráška, který řídil už od první jízdy takovým stylem, jako by měl řidičák několik let, dostal toho nejhodnějšího komisaře, se kterým si povídal o Yorkšírech.

 

Měla jsem v plánu, že na další pokus půjdu hned následující týden. Bohužel, opět se vyskytly problémy s autem. Čekala jsem téměř 3 měsíce, jestli bude opravené. Nakonec to dopadlo tak, že druhé závěrečky jsem musela odjet s úplně jiným autem. Další výzva - já a řídit něco, na co nejsem zvyklá? Samozřejmě už jsem to celé chtěla mít za sebou a doufala jsem, že nyní už na komisaře budu mít větší štěstí. Měla! Na druhého nejhoršího komisaře v Hradci. Každopádně po 40 minutové jízdě po městě nejspíš usoudil, že to se mnou až tak marné není. Žádnou chybu jsem neudělala, dokonce jsem byla pochválena za svižnou jízdu. Po závěrečném parkování, kdy jsem podepsala papír, jsem si v duchu řekla, že nemožné se stalo skutečností.

 

Kdybych už v srpnu věděla, že se to potáhne takovou dobu a budu s tím mít takové nervy, asi bych si to velmi rychle rozmyslela. Každopádně tahle nepříjemná povinnost se mi nakonec celkem zalíbila. Nyní už mám vlastní auto a už se těším, až za dva týdny dostanu tu prokletou kartičku a budu moci omezit autobusy. Zpětně v tom nevidím zas takovou vědu, vše je o cviku, a i když se něco zdá být ze začátku obtížné a nemožné, tréninkem v tom člověk přestane vidět složitosti a začne vše dělat automaticky s přehledem. V dnešní době se podle mě bez řidičáku člověk dříve nebo později neobejde, a pokud z toho máš strach, rozhodně nejsi jediná! Stačí si ale uvědomit jednu věc - auta byla vynalezena tak, aby je mohly ovládat miliony lidí po celém světě. Když to doteď zvládl každý, zvládneš to i ty!



0 hlasů
Vaše hodnocení