Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Zahráváš si s různými dietami a bláznivým hubnutím? Přečti si příběh čtenářky Terezky a možná pochopíš, že váha není to nejdůležitější.

VAŠE PŘÍBĚHY: Anorexie mě naučila vážit toho, co jsem kvůli ní ztratila

Přísná dieta
zdroj: Thinkstockphotos Přísná dieta
aktualizováno 05.10.2012, 00:00 | 05.10.2012, 00:00 | Krásná.cz / čtenářka

Zahráváš si s různými dietami a bláznivým hubnutím? Přečti si příběh čtenářky Terezky a možná pochopíš, že váha není to nejdůležitější.

Na počátku toho všeho stojí… vlastně ani nevím, co všechno. Se sebou jsem byla až do mých 11 let vždycky spokojená. Jenže s příchodem puberty se vše změnilo. Sebevědomí v komplexy, radost v smutek… K tomu začaly i konflikty mezi mnou a matkou. Jeden velký šeredný kolotoč.

 

Když mi bylo 12 let, začalo mi pár holek říkat, že nejsem vůbec hezká, že nikdy nikoho nebudu mít, vysmívaly se mi. Po většině příchodů domů jsem probrečela tak hodinu před zrcadlem, dokud nepřijeli rodičové. Před nimi jsem své trápení dovedla dokonale maskovat. Byla jsem znechucená sama sebou.

 

Jednou mi také jeden kluk ve škole řekl, že jsem tlustá, že už bych radši neměla jíst. A já ho poslechla. Svou váhu jsem dostala na 43 kg při 160-ti cm. Naštěstí to nebyla dlouhodobě snížená váha, takže se fyzické a psychické potíže nedostavily. Z mentální anorexie jsem se sama vyléčila, uvědomila jsem si, že tahle cesta nikam nevede. Anorexie tak byla pryč, ale komplexů víc.

 

Můj třináctý rok života byl obzvlášť těžký. Hodně jsem se s matkou hádala, začala jsem se řezat, jednou jsem udělala ve škole jednu hloupost, za kterou jsem dostala kázeňský postih (ředitelskou důtku). Na sebepoškozování jsem byla závislá, byla to má „droga“. Chvilková úleva, následovaná těžkými pocity viny. Dohnala jsem to až k nezdárnému pokusu o sebevraždu, škoda… Ale tenhle rok mého života nebudu popisovat detailně, pořád mě to trochu bolí… Stačí se jen podívat na ty jizvy na rukou, nohou, vše si tak znovu připomenu…


Čtrnáctý rok jsem prožila převážně v osamění.

 

Chceš na Krásná.cz také najít svůj příběh?

 

Stalo se ti něco šíleného, neuvěřitelného, máš zážitek, který by mohl být inspirativní pro další čtenářky? Pošli nám ho. Inspiraci najdeš v tomto návodu. Příběhy posílej na email redakce@krasna.cz.

 

Tak a je to tu, skoro 15 let a stále bída. Podle učitelů jsem chytrá, avšak jelikož jsem perfekcionistka, nedokážu vidět to, co vidí oni. Chtěla bych být např. pořád hezčí a hezčí, nedovedu se ocenit. Melancholicky naladěná, nespokojená a zakomplexovaná, taková jsem… Možná se jen opájím sebelítostí. Kdo ví…

 

Před prázdninami jsem začala běh na dlouhou trať. Časopisy a reklamy mi podstrkovaly fotky vyzáblých modelek. Proč nebýt jako ony? Proč nemít postavu jako ony? Proč se nezbavit těch svých tlustých stehen? A tak jsem začala hubnout, každý den, tvrdá dřina na rotopedu, jenž počítá kalorie. To, že umí počítat kalorie, mě dovedlo k tomu, abych si je pro sebe počítala taky, aspoň bych po každém cvičení věděla, kolik jsem jich snědla, kolik spálila a kolik mi jich zbylo.

 

Mé znalosti v oblasti energetických hodnot narůstaly, uměla jsem je nazpaměť. Kupříkladu, že bílý jogurt na 150 g má 93 kcal, čokoláda s ořechy (Milka) 355 kcal… Aby mé hubnutí bylo co nejrychlejší, snižovala jsem energetický příjem, nejdřív pod 900, poté pod 800, 700, 600, 500 kcal, až třeba k jednomu bílému jogurtu za den… anebo k ničemu.

 

Z častého a namáhavého cvičení (90 minut běhu, přes 800 kcal dole) mi bylo často na omdlení, chtělo se mi zvracet, motala se mi hlava. Ale co bych přece pro štíhlou postavu neudělala?

 

Na začátku července jsem odjela k prarodičům na (původně) týden. Jenže jsem tam málo jedla, navíc… Vždy měli radši spíše mého bratra. Takže mi řekli, že buď budu víc jíst, nebo ať odjedu. Jejich řeči o anorexii jsem nechtěla poslouchat, tak jsem si vybrala radši druhou možnost. Od té doby s nimi nejsem v kontaktu a ani nechci být.

 

Po příjezdu domů na mě přišla „vlna potřeby jíst“. Snědla jsem toho strašně moc, kolikrát jsem to chtěla vyzvracet, ale neuměla jsem to. Uvědomila jsem si, že takhle nabírám rychle kila. Jednou, když jsem po přejedení sebrala odvahu a šla jsem se podívat do zrcadla, málem jsem omdlela. Byla jsem tak tlustá! (Alespoň pro sebe.) Následovaly hysterické záchvaty, měla jsem chuť se pořezat, ublížit si… Avšak, na to jsem si dávala pozor. Musela jsem se hlídat v tomhle směru, nechtěla jsem se stát opět závislou.

 

Tehdy jsem začala opravdu velmi intenzivně hubnout. Zhubla jsem až tak, že mi dělalo ráno problémy vstát z postele, tehdy jsem vážila hodně pod 40 kg. Pomalu jsem se do sebe uzavírala, vytvářela jsem si vlastní svět, kde mě zajímaly jen kalorie, jídlo, cvičení a hubnutí. Přátelé šli stranou, spolu s rodinou. Doléhala na mě stále depresivnější nálada a zvláštní duševní pocity. Kvůli nedostatku sacharidů jsem byla často emočně labilní (hlavně vzteklá).


To byly mé první prázdniny, které jsem strávila převážně „odříznuta“ od společnosti. Když se ale některému z kamarádů podařilo mě vytáhnout ven, byl to pro mě strašně velký nezvyk. Stále jsem byla „mimo“ a nevnímala jsem. Apatická.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

VAŠE PŘÍBĚHY: Jídlo pro mne bylo "všelék"
VAŠE PŘÍBĚHY: Dieta mne dovedla až do blázince
VAŠE PŘÍBĚHY: Z anorexie mě vyléčily až máminy slzy!

 

Po prázdninách, první školní den, jsem přišla do školy v šatech. Šly mi dokonale vidět kosti, klíční, stehenní, hrudní kost, páteř… Všichni si všimli mé „záhadné“ pohublosti, časem i toho, že nejím. Dělali si ze mě legraci, křičeli na mě: „anorektičko“. Sic měli pravdu, ale já to nechtěla slyšet, i když jsem si to sama přiznávala. Již jsem odhalila, že se mnou není něco v pořádku.

 

Matka si toho začala taktéž všímat. Nejdřív na mě křičela, že mi budou vypadávat vlasy atd. Zkoušela jsem ji ignorovat, nešlo to. Slzy, jež se mi hrnuly na krajíčky, zvítězily.


Následující den jsem šla k dětské lékařce, tam mě: změřili; zvážili; odebrali mi krev, kvůli testům hodnot v krvi a anemii; popovídali si se mnou o jídle; ukázali mi můj graf k hmotnosti. Nakonec mi dali na výběr nutriční poradkyni, nebo psychiatričku.

 

Další prohlídku mě objednali k nutriční poradkyni. Řekli mi, že hodnoty v krvi mám zatím v pořádku. Já jsem jim musela odevzdat svůj jídelníček. Zase jsme si povídaly o jídle. Mezi všemi těmi kontrolami jsem se cítila stále smutně, v depresivních náladách. Občas ty stavy byly opravdu příšerné, až jsem o sobě přemýšlela, zdali nejsem blázen.

 

A pak přišlo také velmi nepěkné „překvapení“. Začaly mi vypadávat vlasy. Kdyby se na mě člověk podíval seshora, všiml by si větších mezer mezi vlasy. To mě opravdu ranilo, nikdy jsem své vlasy neměla ráda, ale tohle mě naučilo vážit si věcí, které mám! Cítila jsem pocity viny, za všechno jsem si mohla sama. Tu noc jsem celou proplakala.

 

Následovala konzultace u nutriční poradkyně. Zvážila mi tuk, zjistila, že kdybych ho měla méně, vytratila by se menstruace a ohrozila plodnost. Mám CCA 10 kg podváhu. Domluvily jsme se, že nepřiberu, ale ani nezhubnu. A že kdybych chtěla, tak bych mohla chodit posilovat, abych nabrala ztracenou svalovou hmotu. Dohodly jsme se, že mi sestaví jídelníček. A bylo to nedávno, takže až ho dokončí, ozve se matce. Nemohu se dočkat, až začnu zase žít. Až mi přestanou vypadávat vlasy, až to trápení jednou pro vždy skončí!

 

Tahle nemoc mě naučila vážit si zdraví a věcí, které mám a které jsem ztratila. Beru ji jako jedno veliké ponaučení v životě. Vím, že to bude tvrdý a dlouhý boj, ale jsem odhodlaná ho vyhrát.


 

Autorka příběhu získává balíček knih od Nakladatelství Fragment v hodnotě 1500Kč.

Soutěž Fragment
(Foto: Fragment)

Autorka ve svém balíčku tentokrát najde následující knížky:


Kronika Cartera Kanea – Rudá pyramida
První díl nové trilogie Ricka Riordana (autora Percyho Jacksona)!
Myslíte si, že je nějaký med nechodit do školy, věčně létat po celém světě, vozit s sebou jenom to, co se vejde do jednoho kufříku, a nemít žádný pořádný domov? Tak to budete koukat!
Už šest let cestuje Carter Kane z místa na místo se svým otcem, věhlasným egyptologem. Pořádně nezná ani vlastní sestru Sadie, která žije s prarodiči v Londýně. Děti se smějí setkat jen dvakrát do roka a tentokrát pro ně otec ještě ke všemu vymyslí nudnou prohlídku Britského muzea. Jenže pozor - egyptští bohové se probouzejí! Začínají nejděsivější Vánoce, jaké kdy Carter a Sadie zažili… Od toho dne se život čtrnáctiletého Cartera a dvanáctileté Sadie obrátí naruby. Sourozenci Kaneovi zjistí děsivou pravdu o své rodině a poznají tajemné egyptské bohy mnohem líp než z otcových výkladů a exponátů v muzeích.
Objevte zblízka starověký Egypt s jeho magií, dobrem i zlem a připojte se k dobrodružné výpravě sourozenců Kaneových!
 

Kronika Cartera Kanea – Hněv bohů
Život Cartera Kanea a jeho sestry Sadie se převrátil naruby. Odhalili totiž tajemství své rodiny.
Sourozencům Kaneovým koluje v žilách krev pradávných faraonů. Mimo to zdědili talent starých egyptských mágů. Paráda? Kdepak! Všechna ta zaklínadla, která se teprve učí ovládat, sotva stačí na to, aby se ubránili zákeřným protivníkům, nestvůrám, nebezpečným mágům a rozzlobeným egyptským bohům… Navíc se v kouzelné říši duatu pomalu probírá k životu ten nejhrozivější soupeř: had Apop, který chce nastolit věčnou vládu chaosu. Carter a Sadie musí najít tři části kouzelného svitku, který probudí boha slunce Rea, a objevit, kde se starý bůh vlastně ukrývá. Na záchranu světa zbývá jenom několik dní a čas se už začal odpočítávat…
Druhý díl trilogie úspěšného amerického spisovatele Ricka Riordana (autora Percyho Jacksona) navazuje na předchozí díl Kronika Cartera Kanea - Rudá pyramida.
 

Temná akademie – Vyvolení
Darkova akademie je škola jako žádná jiná! Každý semestr se stěhuje na nějaké nové úžasné místo a studují tu jen neuvěřitelně krásní a inteligentní mladí lidé. A čím více se toho nová zahraniční studentka Cassie Bellová o Akademii dozvídá, tím je zvědavější...
Jaká zlověstná tajemství střeží Vyvolení – skupina vybraných studentů, kteří se od nezasvěcených drží dál? Kdo je tajemný cizinec, který se v noci potuluje po chodbách? A co se doopravdy stalo před rokem, kdy tu za záhadných okolností zemřela studentka? Cassie zjišťuje, že vědět málo je sice nebezpečné, ale vědět příliš mnoho ji může zabít.
 

Temná akademie – Spoutaní
Před začátkem nového semestru se Darkova akademie stěhuje do New Yorku. Cassie už není nováčkem, který jen tápe. Stala se silnou osobností, odhodlanou skrýt svá tajemství. Poté, co byla přijata mezi Vyvolené, se musí vyrovnat se svými neuvěřitelnými schopnostmi. Její láska ji přivádí do nebezpečí a zlovolný duch v jejím nitru získává stále větší moc. Zvládne se Cassie postavit mocným silám a nenávisti? Zachrání své přátele od strašlivého osudu, anebo je zahubí, aby spasila sama sebe? Kdekoli se objeví Darkova akademie, tam je smrt nablízku..
Druhý díl napínavé tajemné série.
 

Mayské proroctví – Zápas o osud lidstva
Šestnáctiletá Caity odhalí význam podivných znaků vyřezaných v obložení svého pokoje. Jde o dávné mayské proroctví, které jí přisuzuje důležitou roli v osudu lidstva. Bude mít dostatek sil a především odvahy vzít na sebe nelehký a nebezpečný úkol?
 

EREBOS – Hra, která zabíjí!
Na jedné londýnské škole si mezi sebou žáci začnou předávat podivné balíčky, jeden se nakonec dostane i ke zvědavému Nickovi. V balíčku je DVD s počítačovou hrou. Hrou napínavou, a hlavně velmi inteligentní. Proč o ní ale nikdo nesmí mluvit a hráči musí dodržovat přísná pravidla? Pokud neposlouchají nebo se znelíbí poslovi se žlutýma očima, čeká je trest. Na druhou stranu jim hra dokáže splnit i ta nejtajnější přání. Jak je ale možné, že hra o každém všechno ví a neuděluje hráčům úkoly jen ve hře, ale i v realitě? Co hra vlastně chce? A jak ji může Nick zastavit?

 



42 hlasů
Vaše hodnocení