Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

„Některé výlety občas bývají bláznivé, ale ten můj je obzvlášť pro mě děsivý...“ začíná své vyprávění autorka dnešního příběhu.

VAŠE PŘÍBĚHY: Setkala jsem se s duchem

Vystrašená
zdroj: Thinkstockphotos Vystrašená
aktualizováno 21.06.2013, 00:00 | 21.06.2013, 00:00 | Krásná.cz / čtenářka

„Některé výlety občas bývají bláznivé, ale ten můj je obzvlášť pro mě děsivý...“ začíná své vyprávění autorka dnešního příběhu.

Naše rodina nikdy neměla problém s penězi. Mamka pracuje u soudu a taťka vlastní právnické kanceláře. V roce 2009 mi rodiče řekli, že se za 2 měsíce stěhujeme do Stockholmu. Taťka tam dostal zajímavou nabídku od právnické firmy a mamku opět zaměstnali v tom samém oboru. Už půl roku jsme něco s bratrem tušili, ale na tohle bychom nikdy nepřišli.

 

Když jsme se to dozvěděli, byli jsme mimo. Na jednu stranu jsme se těšili do tak velkého a krásného města, i když jsme předtím bydleli v Praze, ale na tu druhou jsme nechtěli od kamarádů. Já i brácha máme stejnou nejlepší kamarádku. Ona sice bydlela asi 350 km od nás, ale každý den jsme si volali přes skype a ona za námi a hlavně za svým strejdou před Vánoci a o různých prázdninách jezdila. Měla jsem hodně kamarádek. Až když jsem se odstěhovala, zjistila jsem, že to nebyli ty „pravé“ kamarádky. Ani jednou mi nenapsaly, a když jsem jim napsala já, tak mi odepsaly, že zrovna nemají čas.

 

Celé dva měsíce jsme chodily na kurzy švédštiny. Dva měsíce uběhly jako voda a nastalo stěhování. S bytem jsem se loučila hodně dlouho. Opustila jsem i svoje oblíbené místo u Vltavy, kam jsem chodila, když mi nebylo po psychické stránce dobře. A samozřejmě jsme opouštěli i naši rodinu. Babičku i dědu jsem měla moc ráda. Hodně jsme za nimi nejezdili, protože bydleli na druhém konci ČR. I tak mi to bylo hrozně líto, protože jsme je měli vidět ještě méně.

 

Chceš na Krásná.cz také najít svůj příběh?

 

Stalo se ti něco šíleného, neuvěřitelného, máš zážitek, který by mohl být inspirativní pro další čtenářky? Pošli nám ho. Inspiraci najdeš v tomto návodu. Příběhy posílej na email redakce@krasna.cz.

 

V letadle jsem celou dobu probrečela. Koupili jsme si dvoupatrový byt v centru Stockholmu. Vše bylo jako z pohádky, jenomže jsem přišla o své kamarády, rodinu a spoustu jiných věcí. Aspoň jsem si to myslela. Párkrát jsem si s nimi napsala, ale za pár týdnu se na mě vykašlali úplně. Zůstala mi jen jedna kamarádka. Ta nejlepší. Poznala jsem, že je ta nejlepší. Je i nejlepší kamarádka mého patnáctiletého bratra a moc nám oběma pomohla, i když bydlela 1000 km od nás.

 

Dlouho jsem si zvykala. Sice jsem si našla spousty přátel, ale švédština mi dělala velké problémy. Brácha ve škole měl samé jedničky a já bych kvůli složitému jazyku pomalu propadla. Naštěstí tam je takový zákon, že když se tam někdo přistěhuje, nemůže ho škola klasifikovat z tamního národního jazyka po celý jeden školní rok. Doma jsme se snažili mluvit hlavně švédsky, abychom si procvičovali jazyk. Za chvíli jsem zjistila, že mám malou slovní zásobu češtiny. Kamarádka si ale se mnou pořád psala, tak jsem si aspoň procvičovala pravopis.

 

Ve Švédsku jsem už rok a půl a konečně se mi tu začíná líbit, i když mi moc chybí kamarádka a babička s dědou. Babičku a dědu vidím častěji než ji. Do Prahy lítáme asi co 4 měsíce, taťka ještě častěji, protože tam má svou právnickou firmu, ale i tak se s kamarádkou vidím hrozně málo. V létě o prázdninách jsem letěla na měsíc do ČR, sama, jen s bratrem, potom za námi za dva týdny přiletěli rodiče. Nestihli jsme s rodiči žádnou dovolenou, až na konci září jsme našli last minute do Anglie na týden. Rozhodli jsme se tam letět.

 

Jezdili jsme po Londýně na „vlastní pěst“ a moc se nám to líbilo. Celý týden jsme s bráchou přemlouvali rodiče, ať se zajedeme podívat do městečka s největším zaznamenaným počtem duchů. Nikdy jsme na to moc nevěřili, ale moc nás to lákalo. Nakonec se nám to podařilo. Přemluvili jsme rodiče a den před odjezdem jsme tam jeli. Cílem bylo město s 300 obyvateli a z toho je 15 duchů. Celé městečko, nebo spíš vesničku jsme prošli za půl hodinky a nikde nic. Žádný duch. Chvíli před odjezdem jsem si uvědomila, že se mi chce na záchod. Naproti byl nápis „Toilet“. U záchodků vybírala peníze nějaká stařenka.

 

Nikdo se mnou nechtěl jít. Rodiče šli do suvenýrů a brácha na mě čekal před toaletama. Zavřela jsem kabinku, sedla si na prkýnko a najednou se rozletělo okno a začal hrozně foukat vítr. V ten moment mi hlavou proběhlo moc myšlenek. Od možného ducha, až po rozbité okno. Neměla jsem odvahu, podívat se klíčovou dírkou. Za malý čas něco začalo šíleně pískat. Sebrala jsem odvahu a podívala jsem se přes klíčovou dírku. Viděla jsem malou, bílou, průsvitnou postavu jak se vznáší u zdi. Za malou chvíli opět vzlétla a zmizela. V tu chvíli jsem začala ječet.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

Věřím v posmrtný život, můj mrtvý kluk se mnou mluvil
Doma.cz: VÁŠ PŘÍBĚH: V našem domě bydlí duch. Nechce mě tam!
Vyvolávání duchů: Zábava, nebo nebezpečná hra?
VAŠE PŘÍBĚHY: Můj rok na střední škole v zahraničí

 

Měla jsem hrozný strach! Stařenka i bratr za mnou přiběhli a hned se mě ptali, co mi je. Brečela jsem a vzlykala tak, že jsem nedokázala odpovědět. Stařenka klidným hlasem odpověděla „Ghost“ (duch). Když jsme vyšli, rodiče už čekali před vchodem. Po chvilce rodičům stařenka říkala, co si myslí. Prý takové případy tam mají 3x týdně. Dokonce tam prodávala i prášky na uklidnění. Brečela jsem ještě celou cestu zpátky do Londýna. Konečně sem to rodičům vše vysvětlila. Zajeli jsme do nějaké lékárny a tam mi koupili prášky na uklidnění. Ale moc nepomohly. Na pokoji jsem nebyla ani schopná zajít si na záchod sama. Kdykoliv jsem se podívala do zrcadla, lekla jsem se. Ne proto, že bych vypadala tak strašně, ale proto, že jsem měla strach, že se za mnou něco zjeví.

 

Když jsme přiletěli zpět do Stockholmu, okamžitě mě rodiče objednali k psychologovi. Vše trvalo asi čtyři sezení. Psycholog byl prý ten nejlepší v celém Stockholmu, ale mně se to tak nezdálo. Při první schůzce mi ukazoval skvrny na obrázcích. Měla jsem za úkol mu říct, co si pod nimi představuji. Na první jsem viděla párek, na druhém ducha, na třetím velkou budovu, na čtvrtém záchodky a na pátém příbor. Ten psycholog z toho usoudil, že to bylo pro mě velké trauma a že mi nechutná jídlo ve školní jídelně. (Až nato, že do školní jídelny chodím jednou nebo dvakrát týdně, ale měl pravdu, že tam opravdu moc dobře nevaří). Při těch ostatních sezeních se mě vyptával na vztahy se spolužáky. Jestli se mi líbí nějaký kluk a také na mé sny. Pokaždé si dělal poznámky, které si pak přepsal a vyhodil. Nevím, co to mělo za smysl. Terapii jsme ukončili po čtyřech týdnech, když usoudil, že jsem v pořádku.

 

Občas se mi ještě zdávají noční můry, ale není to takové jako předtím. Sama doma bývám ne moc často, ale někdy se tomu nevyhnu, protože rodiče jsou dlouho v práci a mého patnáctiletého pubertálního bratra nemůžu nutit, aby se mnou byl. Moc se už nebojím, ale i tak mě rodiče každou chvíli kontrolují telefonáty, protože jim psycholog řekl, že můžu mít sklony k sebevraždě. Jsem už úplné v pohodě. V životě mě něco takového nenapadlo, ale hlavní zásluhy na tom, že jsem v pořádku, má můj bratr a nejlepší kamarádka. Mluvili jsme spolu přes skype každý den, někdy i dvě a půl hodiny a opravdu hodně mi pomohla. Před měsícem jsme jí chtěli udělat radost, protože rodiče potřebovali vyřídit něco v Polsku u hranic, tak jsme se za ní zastavili, protože bydlí kousek od hranic. Provedla nás po městě a vše nám ukázala. Chystáme se za ní stavit i před Vánoci, protože na Vánoce budeme v ČR. Sice u sebe nepořádáme „přespávací mejdany“, ale nám to nevadí. Považujeme se za sestry a jsem jí opravdu moc vděčná za to, co pro mě udělala.

 

 Autorka příběhu získává balíček knih od Nakladatelství Fragment v hodnotě 1500Kč.

Soutěž Fragment
(Foto: Fragment/Thinkstockphotos)

 

 Autorka ve svém balíčku tentokrát najde následující knížky:

 

Prokleté město
Městečko Cryer's Cross je nenápadné místo, kde se nic zvláštního neděje... Až do chvíle, kdy beze stopy zmizí jedna ze studentek místní školy. Kendall Fletcherová ji ani moc neznala. Po dalším zmizení ale začne slyšet hlasy zmizelých studentů. Jde z toho strach. V Cryer's Cross je ukryto dávné tajemství a nad všemi obyvateli se vznáší děsivé prokletí. Podaří se Kendall odhalit pravdu a nezešílet při tom?
 

Zločin – Černý sníh
Kdo je ve skutečnosti pachatel a kdo oběť? Nikdy nedej na první dojem, zdání klame...
Lařin bratr Simon zmizel beze stopy. Nikdo netuší proč. Policie nemá pro jeho zmizení žádné vysvětlení. Lara se proto rozhodne pátrat na vlastní pěst... Věci, které postupně vyplouvají na povrch, se k Simonovi vůbec nehodí. Ve městečku se začínají šířit divoké řeči a spekulace o násilí, vydírání a mučení. Je Simon opravdu oběť? Jakou děsivou pravdu odhalí pátrání?
 

Láska, sex, touha – Co je šeptem...
Parta studentů si života užívá opravdu naplno – mejdany, láska, akce, sex. Někteří z nich přicházejí na to, co znamená mít vážnější vztah, a každý z nich má nějaké svoje tajemství.
Ashley má "divokou" pověst a vyznává nevázaný životní styl. Co když je to ale přetvářka? Může se za maskou holky na jednu noc schovávat velká touha? Vysokoškolák Dylan je nejen hezký, ale navíc i fajn kluk. Bude mít Ashley šanci mu dokázat, že si zaslouží jeho pozornost?
Titul Láska, sex, touha – Co je šeptem... volně navazuje na předchozí titul:
Láska, sex, touha – Nikdy neříkej navždy
 

Děsivé splynutí – Vidím to, co vrah
Středoškolačka Vee je normální dívka, která řeší problémy jako každý teenager. Kromě toho však trpí poruchou spánku, která způsobuje dočasné bezvědomí. Během tohoto stavu se Vee ocitá v těle jiných lidí a vidí jejich očima. Jednoho dne se ocitne v těle vraha, který má na svědomí smrt její nejlepší kamarádky. Tento čin zamaskoval jako sebevraždu. Brzy poté zemře další dívka a Vee se začne strachovat o svou mladší sestru.
Stojí před rozhodnutím, zda pátrání ponechat na policii, nebo se do něj pustit na vlastní pěst. Dokáže vrahovi jeho vinu?
 

Křížem krážem po stopách Járy Cimrmana
Vydejte se s námi na výlety po stopách Járy Cimrmana a navštivte poutní místa v České republice, kde tento velikán zanechal nějakou stopu.
Možná tudy J. C. pouze projížděl, sehrál představení, přespal, kdo ví… Na každém takovém místě však lidé na jeho počest postavili například pomník, pamětní desku, odlitek, zkrátka chtěli si navždy zachovat vzpomínku. Ke každé události, která se dotýká Járy Cimrmana, se vztahuje příběh, se kterým se seznámíte v tomto "průvodci". Do knihy byla zařazena nejzajímavější místa, která jsou spojena s J. C., a je doplněná řadou fotografií z těchto památných míst.
 

Bohové Olympu – Znamení Athény
Chystá se velké setkání řeckých a římských polobohů. Posádka z Tábora polokrevných vyráží po moři na bitevním korábu Argo do Tábora Jupiter. Jejich plány však narušuje proroctví sedmi, které se začíná naplňovat. Skupina hrdinů se proto musí vydat do rodiště antických bohů, krajiny Mare Nostrum. Podaří se jim nalézt tajemná znamení bohyně Athény, která jim v boji proti zlu pomohou? Gaia, síla mocnější než všichni bohové, se dál probouzí a ohrožuje budoucnost civilizace. Čas ubíhá a posádka Arga se musí vydat do boje za záchranu lidstva...

 



10 hlasů
Vaše hodnocení