Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Nehoda dokáže člověku pěkně zamávat se životem. O tom je i dnešní příběh čtenářky, která si přála zůstat v anonymitě.

VAŠE PŘÍBĚHY: Skončila jsem na vozíku a myslela, že je to konec světa

aktualizováno 23.12.2011, 00:00 | 23.12.2011, 00:00 | Krásná.cz / čtenářka

Nehoda dokáže člověku pěkně zamávat se životem. O tom je i dnešní příběh čtenářky, která si přála zůstat v anonymitě.

Asi jako skoro každý žák nebo student jsem se těšila na konec školního roku. Na den, kdy nám rozdají vysvědčení a všechny nás propustí domů a my se svobodně rozeběhneme vstříc prázdninovým dobrodružstvím. Ani já nebyla výjimkou. Poslední hodiny strávené ve školní lavici jsem doslova odpočítávala minuty a nedočkavě silou vůle popoháněla líné ručičky hodinek.

 

Když se konečně ozvalo spásné zvonění, popadla jsem svojí kamarádku za ruku a společně jsme vyběhly před školu, kde se naše cesty rozdělily. Veroniku čekala brigáda v nedalekém kempu a mě vysněná cesta do Itálie. Rozloučily jsme se a slibovaly si, jak si budeme každý den psát a v srpnu se sejdeme, abychom mohly jet společně na vodácký kurz na Vltavu.

 

Nasedla jsem na autobus a těšila se na prázdniny. Když se stařičký autobus konečně dokodrcal k naší čtvrti, vystoupila jsem a hluboko ponořená ve svých myšlenkách se rozběhla na druhou stranu silnice. Protože jsem se už viděla na pláži v Itálii, nevšimla jsem si, že se proti mně řítí kamion. Probralo mě až hlasité troubení a zoufalé kvílení brzd. Všechno se to stalo během pár vteřin.

 

Probrala jsem se až v nemocnici. Vedle postele seděla mamka a držela mě za ruku. Chtěla jsem něco říci, ale z pusy mi vyšlo jen slabé zachrchlání. „Doběhnu pro doktora,“ řekla mamka a odběhla. Pootočila jsem hlavu a tou mi projela ostrá bolest, až mi do očí vytryskly slzy. Chtěla jsem se pohnout, ale s hrůzou jsem zjistila, že necítím nohy. Vyděšeně jsem si rukou odkryla peřinu a při pohledu na mé nohy se celá zachvěla. Nevypadaly jako moje, byly celé odřené a některé místa byla zalepená náplastmi. Pohled to nebyl moc pěkný, ale mě v té chvíli spíše děsilo to, že ať jsem dělala, co jsem chtěla, moje nohy se nechtěly pohnout. Neposlouchaly mě. To už se vrátila moje mamka s tátou a doktorem. Plešatý postarší doktor mě přikryl a zadíval se do papírů, které mu podávala mladá sestřička.

 

Chceš na Krásná.cz také najít svůj příběh?

 

Stalo se ti něco šíleného, neuvěřitelného, máš zážitek, který by mohl být inspirativní pro další čtenářky? Pošli nám ho. Inspiraci najdeš v tomto návodu. Příběhy posílej na email redakce@krasna.cz.

 

„Haló, slečno, slyšíte mě?“ zeptal se mě. Mlčky jsem kývla. Nebyla jsem schopná mluvit nahlas. „C-co se stalo?“ vykoktala jsem tiše. Mamka mi povzbudivě stiskla ruku. „Srazilo tě auto,“ hlesla a do očí se jí nahrnuli slzy. „A co mi je?“ vyhrkla jsem a tentokrát už jsem se ani nezakoktala. Nechápavě jsem je pozorovala. Mamka na mě rozpačitě hleděla a doktor si posunul brýle na nose. „Musíš si odpočinout,“ řekla mamka vyhýbavě. „Ne!“ vykřikla jsem. „Co mi je?“

 

„Máte otřes mozku a nějaké odřeniny, ty se časem zahojí. Potom také na levém stehně máte popáleninu. Po té bohužel zůstanou nejspíš jizvy.“ Na chvíli se odmlčel. „No a teď ty horší zprávy. Při nehodě jste si poranila míchu…“

 

Dále jsem ho už neposlouchala. Náhle mi došlo, proč jsem necítila nohy. Jsem ochrnutá, blesklo mi hlavou. „To znamená, že už nikdy nebudu chodit?!“ vykřikla jsem, až mě hlava rozbolela a mě se zatmělo před očima. Dychtivě jsem pozorovala doktora. „Je mi to líto…“ odpověděl a zadíval se na mě. Mamka mi stiskla ruku a rozplakala se nahlas. V té chvíli se mi zhroutil celý svět.

 

Od té doby jsem jen tupě zírala do zdi a nevnímala nic. Denně se u mě střídaly návštěvy. Kamarádi, rodiče, učitelé… Neodpovídala jsem ani na pozdravy, jen jsem otupěle pozorovala strop a přemýšlela o tom, jak spáchat sebevraždu. Nemělo cenu žít, byla jsem mrzák.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

VAŠE PŘÍBĚHY: Viděla jsem svoji kamarádku umřít!
VAŠE PŘÍBĚHY: Kamarádka mi psala výhružné dopisy
VAŠE PŘÍBĚHY: Šikana mě málem dohnala k sebevraždě

 

Když mě pustili domů, naučila jsem se sžít s vozíkem, který mi měl nahradit mé nohy. Nyní už mrtvé. Každou noc jsem si pouštěla videa z dětství, ze školy a brečela. To, co každému připadalo jako samozřejmost, jsem jim záviděla. Každý krok, pohyb… Marně se mě holky snažily vytáhnout někam ven. Měla jsem strach, že by na mě lidi koukali a litovali mě. Nepotřebovala jsem jejich soucit!

 

Většinu dnů jsem strávila v křesle zavřená ve svém pokoji s knížkou. Hltala jsem dívčí romány a spolu s hlavními hrdinkami snila jejich sny, které mně se nikdy nesplní. Když už jsem přečetla všechny knížky, rozhodla jsem se, že si zajedu do knihovny. Od našeho domu to byl kousek, a protože dříve jsem tam chodila často, věděla jsem, že je tam bezbariérový přístup. Když jsem se octla mezi regály knih, cítila jsem se po dlouhé době zase dobře. Vzrušeně jsem listovala knihami a těšila se z toho nezvyklého ticha. Od té doby jsem tm začala chodit pravidelně. Vždycky jsem se schovala do nějakého kouta a tam přemýšlela o svém zmařeném životě. Nikdo si mě nevšímal a to mi vyhovovalo. Jednou jsem tam seděla a užívala si nezvyklého ticha, když si někdo vedle mě přisedl. Zmateně jsem se podívala na toho opovážlivce. Byl jím tmavovlasý kluk, možná tak o dva roky starší než já.

 

„Ty sem chodíš často, co?“ zeptal se mě a já jen přikývla, nechápala jsem, proč se se mnou baví, vždyť jsem mrzák! „Možná bys mi mohla pomoc,“ řekl a vytáhl z báglu papírek. „Potřebuji najít knížku Pes, nejlepší přítel člověka. Nevíš, kde bych ji našel?“ Věděla jsem, kam ho poslat. „Jo, to musíš támhletou uličkou rovně a pak doprava čtvrtá police,“ vysvětlila jsem mu ochotně. „Jak že?“ zeptal se. Připadalo mi, že ví kudy, ale z nějakého důvodu to na mě jen hraje. Popsala jsem mu tu trasu znova. Tvářil se zmateně. „Já ti jí ukážu,“ kapitulovala jsem a rukama rozjela vozík. Kluk se zvedl a následoval mě. „Tady,“ řekla jsem a podala mu knížku. „Dík,“ usmál se na mě. Mávla jsem rukou, že není za co, a chystala se odjet. Zrovna jsem vyjela ven, když sem za sebou zaslechla volání.

 

„Počkej na mě!“ Byl to ten kluk. Zastavila jsem se. „Já jsem David,“ představil se. „Laura,“ pípla jsem nesměle a stiskla mu dlaň. Doprovodil mě až domů. Celou cestu jsme si povídali o zájmech, knížkách, filmech… Ani jednou se mě a nezeptal, co se mi stalo, dokonce mě nelitoval. Vypadal, jako by si toho, že jsem na vozíčku, ani nevšiml.

 

Od té doby, jsme se v knihovně začali potkávat častěji. Postupem času mě přemluvil, abych s ním šla na zmrzlinu. Souhlasila jsem. Stal se mým světlem, nadějí v temném a nekonečně dlouhém tunelu. Začali jsme spolu chodit. Zamilovala jsem se do něj. Dívčí romány jsem schovala do krabice a odnesla do sklepa. Nepotřebovala jsem o lásce číst, já ji prožívala. Každým dnem mi dokazoval, že vozíček není žádná zábrana. A já mu začala věřit. Znova jsem začala žít! Vrátila jsem se do školy, chodila s kamarádkami ven, hrála basketball. A to všechno, přestože jsem byla upoutána na invalidní vozík.

 

Dnes už je tomu víc než rok a já jsem šťastná jako nikdy. S Davidem jsme pořád spolu. Díky němu jsem našla ztracenou chuť do života. Zjistila jsem, že jsou i horší věci než vozíček. Za ten rok jsem si na něj zvykla a nevadí mi. Možná nebýt něho, nikdy bych se neseznámila s Davidem…


 

Anketa
Dokázala bys chodit s někým, kdo je tělesně postižený?
 

 

Autorka příběhu získává balíček knih od Nakladatelství Fragment v hodnotě 1500Kč.

 

Autorka ve svém balíčku tentokrát najde následující knížky:Tajemná země Rondo – Klíč


Tajemná země Rondo – Klíč: Otoč klíčkem pouze třikrát.
Nikdy neotáčej klíčkem, dokud hudba hraje.
Když hudba hraje, nikdy skříňku nezvedej.
Nikdy nezavírej víko, dokud hudba nedohraje.
Teta Bethany odkáže Leovi krásnou malovanou hrací skříňku i s návodem na zacházení. Sám by přísná pravidla nikdy neporušil, ale sestřenice Mimi je zvídavější a odvážnější. Láká ji fantastický svět plný známých i neznámých pohádkových postav! Pravidla skříňky jsou porušena a brána do Ronda otevřena. Dobrodružná výprava plná nečekaných setkání a vypjatých situací právě začíná.
 

Tajemná země Rondo – Čaroděj: Otoč klíčkem pouze třikrát.
Nikdy neotáčej klíčkem, dokud hudba hraje.
Když hudba hraje, nikdy skřínku nezvedej.
Nikdy nezavírej víko, dokud hudba nedohraje.
Neposlechneš?
Tak vítej v Rondu...podruhé.
Kouzla a zaklínadla, boj dobra se zlem, chytrosti s hloupostí… budeš se možná trochu bát, ale zažiješ i spoustu legrace.
Najde se ztracený čaroděj?
Objeví se zlá Modrá královna?
Brána je otevřena a dobrodružná výprava začíná...přidáš se?
 

Tajemná země Rondo – Poslední bitva: Otoč klíčkem pouze třikrát.
Nikdy neotáčej klíčkem, dokud hudba hraje.
Když hudba hraje, nikdy skřínku nezvedej.
Nikdy nezavírej víko, dokud hudba nedohraje.
Pravidla skříňky už znáš!
Neposlechneš?
Tak vítej v Rondu… potřetí!
Lea a Mimi čeká v Rondu strašlivé nebezpečí! Modrá královna chystá krutou pomstu všem, kdo se jí postaví na odpor.
Odvážný plán, nebezpečná výprava a tajemné proroctví prověří bystrost i odvahu všech, kteří se vydají na cestu plnou dobrodružství, nástrah a nečekaných zvratů. Čeká vás bitva, ve které se rozhodne - jednou provždy - o budoucnosti Ronda!
 

Ruda z Ostravy – Besceler !!!: Zduř děcka, když sem zjistil, že už aji bezvyznamne zpěvačky, uklizečky nebo kuchařky maji knihy svojich (kratkých) paměti, tuž mě to dožralo! Bo sem, kurde, též selebryta! No ni? Držite v rukach moju knihu, kera je neopakovatelna, bo je prvni na světě kompletně v hadečku a navíc aji ve 3D. Kromě šiřky a vyšky ma teš nevidanu hloubku, ačkoli, a to tu přiznavam otevřeně, vyznačuje se do jiste miry aji plytkosti zapisu.<br>Neuvěřitelná kniha o stejně neuvěřitelném Rudovi z Ostravy je určená pro každého cypa - promiňte čtenáře.
 

Zpěvník – Karel Kryl: Zpěvník Karla Kryla, hudebního skladatele a textaře, kterému se někdy přezdívalo "básník s kytarou".
Přestože žil dvacet let v exilu, vždy se cítil Čechoslovákem a nikdy se nevzdal svého občanství. Ve zpěvníku najdete nezapomenutelné hity jako Bratříčku, zavírej vrátka; Anděl; Morituri te salutant; Král a klaun; Maškary, Veličenstvo kat a řadu dalších.
 

Zpěvník – Wabi Daněk: Výběr nejznámějších písniček od Wabiho Daňka, které znají všichni příznivci táborových ohňů. Zpěvník obsahuje takové hity jako Rosa na kolejích, Hudsonské šífy, Píseň, co mě učil listopad, Nevadí a další.

 



6 hlasů
Vaše hodnocení