Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Dnešní příběh čtenářky vypráví o neplánovaném těhotenství. To překvapí asi každou dívku. A co teprve naši čtenářku, které je teprve šestnáct let!

VAŠE PŘÍBĚHY: V šestnácti těhotná a sama

Těhotná a opuštěná
zdroj: Thinkstockphotos Těhotná a opuštěná
aktualizováno 23.11.2012, 00:00 | 23.11.2012, 00:00 | Krásná.cz / čtenářka

Dnešní příběh čtenářky vypráví o neplánovaném těhotenství. To překvapí asi každou dívku. A co teprve naši čtenářku, které je teprve šestnáct let!

Skončila jsem základku a nastoupila na střední školu. Vše bylo ok. A ještě se to vylepšilo, když sem HO potkala. Byl prosinec, chviličku po Vánocích a bylo to jako v pohádce. Byl to krásný vztah, který by mi mohla každá holka závidět.

 

Ale po čtyřech měsících jsem nedostala menstruaci. Brala jsem sice antikoncepci, ale občas jsem zapomněla a myslela si, že to nevadí. Teď mi bylo jasné, že to byla hloupost. Otěhotněla jsem.

 

BUDE TĚ ZAJÍMAT:

KLUČIČÍ ZPOVĚĎ: Začali bychom si s těhotnou?

 

Začalo nejtěžší období mého života. Když jsem to oznámila příteli, samozřejmě neměl ani trochu radost. Vždyť mu bylo teprve 18 let a na to, aby měl dítě, ještě nebyl vůbec připravený. Zato já měla jiný názor. Brala jsem to tak, že se to stalo, a nemohla jsem dát své dítě pryč. Interrupce u mě nepřipadala v úvahu, přemýšlela jsem nad tím hodně, ale prostě ať mě každý odsoudí, jak chce, je to moje dítě, a i když je to na začátku těhotenství miniaturní, pořád je to život.

 

Chceš na Krásná.cz také najít svůj příběh?

 

Stalo se ti něco šíleného, neuvěřitelného, máš zážitek, který by mohl být inspirativní pro další čtenářky? Pošli nám ho. Inspiraci najdeš v tomto návodu. Příběhy posílej na email redakce@krasna.cz.

 

Moje rodina to vzala překvapivě celkem v klidu. Mamka mi řekla, ať se rozhodnu, jak uznám za vhodné já, že za mnou bude stát, ať se rozhodnu jakkoliv.

 

Potíž byla v jeho matce. Ta rozhodně ještě nechtěla být babičkou, a i když jsme měly vztahy mezi sebou dobré, v tu chvíli mě nenáviděla za to, že to nechci dát pryč. A přítel stál samozřejmě na její straně. Bylo to pro mě velmi těžké a složité období, ale rozhodla jsem se tak, a nechala si ho. Jeho maminka se s tím po čase smířila.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

VAŠE PŘÍBĚHY: Ulítla jsem s jiným, a vlastně nám to pomohlo
VAŠE PŘÍBĚHY: Nevěděla jsem, že jsem adoptovaná. A pak se ozvala má biologická matka
VAŠE PŘÍBĚHY: Ještě jsem to nechtěla, a tak mě znásilnil

 

V tu dobu jsem to s přítelem měla hodně špatné. Dala jsem mu na výběr: buď s námi bude a budeme rodina, nebo se postarám sama. Také jsem mu řekla, že jestli nechce, nebudu ho do života dítěte vůbec zatahovat, neuznám otcovství, aby nemusel platit za něco, co nechtěl. Čekala jsem, že se k tomu postaví zodpovědně, jako chlap. Jenže on mě překvapil. Souhlasil.


Takhle to bylo asi do června. Sice jsme se scházeli, ale už to nebyl ten vztah jako dřív. Strašně mě to mrzelo, ale když to tak chtěl... Ukončila jsem prvák a našla si brigádu, abych měla peníze pro miminko.

 

Vše vycházelo a bylo to podle mých představ, až na to, že moje dítě nebude mít svého tatínka. Postupem času si přítel asi vše uvědomil a rozhodl se, že s námi bude. Pak už to teprve bylo vše podle mých představ... Navíc jsem se dozvěděla, že to bude kluk, což jsem si moc přála.

 

Do práce jsem chodila od rána do večera. Dělala jsem servírku a opravdu to není žádná legrace, lítat po zakouřený hospodě s pupkem. Ke konci už jsem byla hodně unavená a nezvládala jsem každé ráno připravit a uklidit hospodu, být tam do noci a ráno zase zpátky, ale peníze jsem potřebovala.

 

Byl začátek září a šéf mi řekl, že už tam být nemůžu, protože kdyby se mi něco stalo, je to samozřejmě na zaměstnavateli. Takže vše už leželo jen na příteli, který měl už školu dodělanou a nastoupil do práce. Našli jsme si byt na krásném místě a vše bylo zase super. Tedy skoro...


Začala jsem si uvědomovat, že přítel miminko pořád nechce. Jak se blížil porod, začala jsem přemýšlet úplně jinak. Dokonce jsem začala uvažovat o adopci. Na jednu stranu mě láká, mít zase normální život a chodit s kamarády ven a užívat si, dokud můžu,ale už tolik týdnů nosím svého syna pod srdcem, půl roku cítím, jak se hýbe, jak škytá nebo jak mě kope, viděla jsem ho mockrát na ultrazvuku, už mu říkám jménem, mám pro něj připravený krásný voňavý, malinkatý věcičky... A hlavně, je to moje dítě.

 

BUDE TĚ ZAJÍMAT:

VAŠE PŘÍBĚHY: Přítel mě opustil - těhotnou!
Nechtěné těhotenství je peklo. Předejdi mu
ZPOVĚĎ: Vymyslela jsem si, že jsem těhotná, abych zachránila vztah

 

Zase nám začalo strašné období. Do porodu mi zbývají už jen 4 týdny. Jak se mám rozhodnout, opravdu nevím. Když budu rodit a uvidím svoje dítě, asi nedokážu říct, že ho nechci. Jen na to pomyslím, už mě to dohání k slzám. Mám se vzdát přítele, kterého i přes to všechno opravdu, ale opravdu miluji? A se kterým můžu mít další děti, které přijdou na svět do připravené rodiny, a hlavně bude chtěné? Nebo se mám vzdát něčeho, co je samo bez své maminky úplně bezmocné? Vždyť co potřebuje miminko po narození? Hlavně lásku, a ne ležet někde v kojeneckém ústavu, než si ho – možná - někdo vezme a budou ho mít rádi tak, jak bych ho milovala já?

 

Říkám si, že před rokem jsem nemusela řešit věci, jako řeším teď, a můžu se smát holkám v mém věku, které řeší, co si na sebe oblečou a jakého kluka sbalí. Navíc mi to někdy i chybí.
Má to tak být? Nebo jsem udělala chybu, že jsem ho nedala pryč, když to ještě šlo?

 

Mám plno otázek, které mi nikdo nezodpoví... Vím jen to, že opravdu obdivuji dívky, které se dokázaly postarat o své dítě takhle brzy. Není to totiž vůbec nic lehkého.

 

Rodit můžu už vlastně kdykoliv a pořád nevím, jestli ho mám dát pryč, nebo si ho nechat. Když do toho se mnou přítel nepůjde – což tak teď bohužel velmi pravděpodobně vypadá - mám se odstěhovat do azylového domu a žít se svým dítětem sama?

 

Co když to sama prostě nezvládnu? Kdo mi odpoví? Nikdo. Je to moje rozhodnutí, ale to nejtěžší, jaké mám kdy udělat...

 

Autorka příběhu získává balíček knih od Nakladatelství Fragment v hodnotě 1500Kč.

Soutěž Fragment
(Foto: Fragment)

 

Autorka ve svém balíčku tentokrát najde následující knížky:

Křížovky s (dů)vtipem
Luštěte a bavte se!
Stovka švédských křížovek s vtipnými obrázky Adama Lešikara budou tím pravým zpestřením všedních dnů.

 

Nejkrásnější filmová místa – křížem krážem po Česku
Vydejte se po stopách českého filmu! Pokračování úspěšných tipů na výlety vás zavede na místa, kde se točily filmy Noc na Karlštejně, Pelíšky, Jáchyme, hoď ho do stroje a spousta dalších. Navštivte místa, které znáte z televizní obrazovky a staňte se pro jednou filmovou hvězdou!

 

Josef Laufer – Roura od kamen a jiné povídky
Mnohokrát jsem byl osloven, abych o sobě vydal sepsané spisy, jak je tomu zvykem u lidí s nepřehlédnutelným obličejem. Paměť je věc ošidná a ne vždycky člověku vyjeví pravdu prožitou, ale spíše pravdu časem k obrazu svému okrášlenou.
Asi by to v mém podání byla nuda, protože by se, vzhledem k mému věku, jednalo o několikasetstránkovou ságu. A tak mě napadlo, že bych se mohl pokusit o mnohem kratší a tudíž obtížnější útvar, jakým je povídka.
"Roura od kamen" je povídka vzniklá z anekdoty, která je o neodvratitelnosti osudu. A stejně tak i ostatní příběhy asi nebudou ctěnému čtenáři tak vzdálené od života kolem nás. A trochu fantazie taky neuškodí...
Josef Laufer
 

Krvavá romance – Věčná touha
Sára nyní zná Dustinovo temné tajemství. Je nesmrtelný a touha po lidské krvi ho postupně mění v monstrum. Zachránit ho může pouze pravá láska. Po smrti spolužačky Anny však Dustin zmizí a Sára, přesvědčená o tom, že jen ona ho může zachránit, se vydává do lesa za ním. Zde se ale skrývá krásná Emilia, kterou Dustin zradil a ona přísahala pomstu. Jaké nebezpečí Sáře hrozí? Převáží v Dustinovi jeho stále ubývající dobrá stránka, aby Sáru zachránil?
 

Lovec duchů
Existují.
Ian Boroughs to ví.
Vidí je.
Slyší je.
Cítí je.
Objeví se z ničeho nic.
Čeho se dotknou, shoří.
DUCHOVÉ.
Můžou tyto bytosti za smrt jeho otce? Jsou příčinou, proč je Ianův děda více než třicet let nezvěstný? Společně se svým nejlepším kamarádem se 17letý Ian rozhodne, že je vypátrá, aniž by měl nejmenší tušení, jak nebezpeční duchové jsou…
 

Upíří deníky – Druhá šance
Jedenáctý díl série Upířích deníků
Elena a její přátelé zachránili své město Fell's Church před zlými silami. Zaplatili za to ale vysokou cenu: Damon je mrtvý. Jeho smrt všechno změnila, Elena a Stefan mohou být totiž konečně spolu. Bude však Elena schopná na Damona zapomenout? V jejích snech k ní Damon promlouvá a varuje ji, že se blíží další nebezpečí. Temné síly, které napadají přímo lidská srdce. Dokáže se jim Elena a její blízcí ubránit?
 

 

Lovkyně snů – Osudové rozhodnutí
Myslíte si, že vidět, o čem ostatní sní, je skvělé? Naopak, je to děsivé, nebezpečné a může vás to stát i život.
Jmenuju se Janie a věřila jsem, že vím, co mě v budoucnosti čeká. Myslela jsem si, že jsem s tím smířená. Nesnesu však pomyšlení na to, že stahuju Cabela s sebou. On je skvělý a já na pokraji sil. Musím navždy zmizet, aby mohl žít naplno.
Může můj osud zvrátit cizinec, který mi vstoupil do života? A opravdu mě čeká jen zlověstná budoucnost a ani plamínek naděje na lepší dny? Musím si zvolit, čas běží a jde o život...

 



11 hlasů
Vaše hodnocení