Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Letní tábor, první dovolená bez rodičů, poflakování s přáteli i novými známými... Prázdniny znamenají spoustu příležitostí, kdy se můžeš setkat s drogami.

ZPOVĚĎ ČTENÁŘEK: Moje první zkušenost s drogou

Narkomanka
zdroj: Thinkstockphotos Narkomanka
aktualizováno 08.08.2015, 00:51 | 08.08.2015, 00:51 | Krásná.cz

Letní tábor, první dovolená bez rodičů, poflakování s přáteli i novými známými... Prázdniny znamenají spoustu příležitostí, kdy se můžeš setkat s drogami.

Období dospívání je rovněž obdobím, kdy mnoho lidí poprvé vyzkouší drogu. Zvědavost je veliká, silnější než všechna varování, která člověk slyší ve škole, od rodičů nebo z médií. A zvědavé byly i naše čtenářky, které se s tebou podělí o své zkušenosti.


Můžeme tu po x-té zopakovat, že drogy jsou nebezpečné, návykové a neměla bys s nimi nikdy začínat. Jenže zároveň víme, kolik dospívajících právě po zakázaném ovoci nejvíc prahne. Možná ti zkušenosti tvých vrstevnic a vrstevníků pomohou, udělat si lepší obraz.

 

Anketa
Máš zkušenosti s drogami?
 

 

Jak se naše čtenářky a čtenáři dostali k drogám, co po nich zažili a co si vůbec o drogách myslí?

 

Lenka: Je mi 15 a zkoušela jsem kouřit, trávu, alkohol, dokonce mám známé, kteří fetují pod záminkou, že jsou umělci. Čáru jsem si s nimi nikdy nedala a doufám, že ani nedám. Mrzí mě, že je tu taková spousta lidí, co odsuzují. Každý je jenom člověk, a když někomu nevyjde život, je mi ho líto a chci mu pomoci. Ale odsoudit někoho jako hnusnýho feťáka, co nemá naději? Ach jo. Usmívejte se, užívejte si života...


Petra: Já samozřejmě taky zkoušela trávu, upřímně, kdo ne, ale nechtěla bych ji hulit pravidelně, jsou to zbytečně vyhozený peníze. Odsuzuji i klasické cigarety, protože myslím, že to je naprosto zbytečné plýtvání penězi, stejně to chutná hnusně a člověk z toho nic nemá, to si radši dám pár panáků a aspoň z toho mám pak nějaký stav. Podotýkám, že jsem plnoletá, ve 14ti jsem nedělala vůbec nic z toho, ani by mě to nenapadlo, to sem totiž byla ještě dítě.

 

Pašeráci vozili marihuanu do Německa.
(Foto: Mediafax)

 

Marika: Já mám zkušenosti s drogami spíš z druhé strany. Bratr byl závislý od 14 let do 21 na pervitinu. Teď si dá jednou za 4 měsíce, ale zvládl přestat. Musí se chtít, a mít pevnou vůli. Každopádně záleží na povaze člověka.


René: Mně osobně dost na migrény (mám fakt silnou migrénu, když ji dostanu, tři dny nemůžu vyjít na světlo, zvracím a mám pocit, že se mi rozskočí hlava) plus na neklid v nohách pomáhá tráva víc než nějaké prášky, které stojí pětistovku dvě tablety. Neříkám, že je nutné to zrovna vykouřit, to zase není úplně fajn pro plíce, ale dá se to do těla dostat i jinými způsoby. Vážně to hodně pomáhá na bolest. Neurolog mi řekl, že kdyby mohl, tak by mi to předepsal... Takže odsuzovat drogy je jedna věc, ale nezjistit si o tom všechno, co je možné, je věc druhá...


Pavlína: Já osobně proti občasné konzumaci drog nic nemám, ale nic se nemá přehánět. To, že si občas člověk něco dá, neznamená, že je to hned troska, jenom si prostě užívá života i jinak. Ale když už si člověk chce začít něco s drogami, tak by se o nich měl nejdřív něco dozvědět a dávat si bacha. Nikdy bych si nedala nic, o čem bych neznala účinky nebo po kolika dávkách se na tom tvoří závislost.

 

Běta: Já chodím na gympl a je neuvěřitelné, že v "elitě" národa, tam, kde mají být chytří, sportovní a proti alkoholu a drogám smýšlející lidé, se dá tak snadno najít tolik „dealerů“. Už v sedmé třídě u nás 1/4 zkusila drogy, chlastala a kouřila (cigarety i vodnici) a dneska? Je to už skoro polovina.


Patrik: Jednou jsem si zahulil, pro mě to je dodnes noční můra. Po prvním prásku jsem už cítil, jak mi začínají klížit oči. Pak, když jsem hulil dál, jsem začal cítit bolest hlavy, chvílemi jsem ztrácel paměť a upadal jsem do mikrospánku. Dokonce jsem měl pocit, že na mě někdo mluví, ale zevnitř mojí hlavy!!! Ten stav trval asi šest hodin, pořád jsem slyšel ty hlasy, někam mě popoháněly. Pak jsem se konečně začal probírat, ale v tom udeřily znovu s ještě větší silou. Cítil jsem, že můžu zvládnout úplně cokoli, i létat. Máte pocit, že jste nesmrtelní, a zároveň se chováte jak malý děti.

 

 

Petra: Už přes rok beru pervitin. Ovšem ne pravidelně, je to pouze občas zhruba 2x za 14 dní, když je teď škola. O letních prázdninách to bylo co druhý den. Stav je úžasný. Pamatuji si, jak jsme si s kámošema povídali 15 hodin v kuse bez přestání. Jeden jsme se překřikovali přes druhého a pořád jsme si měli co říct. Dále je na piku úžasná nálada, ale tak hrozně moc úžasná, že máte chuť všechny objímat. Ty pocity se nedají slovy vůbec popsat. A co teprve sex, to je teprve slast. Všechny doteky vnímáte citlivěji a více to prožíváte, je to na perníku celé takové nepopsatelné. Ale je to něco za něco. Pro mě je nejhorší dojezd. Je to fakt hrůza. Oči máte, jako kdybyste nespali celou noc a bohužel taky šíleně smrdíte. Vy si to sice neuvědomujete, protože to necítíte, ale je to šílený smrad. Ne takový ten typický smrad potu nebo něčeho podobného, ale prostě zápach perníku, kdy je okolí jasné, že jste den předtím na něčem frčeli. Ale nejhorší je dojezdová nálada. Jednou jsem byla v dojezdu 2 dny a první den jsem nemohla stát ani půl minuty na nohou, jak bylo tělo vyčerpané a naprosto bez energie. Prožila jsem tohle dvoudenní peklo jednou v životě a už nikdy nechci. Dojezdy jsou na houby a proto si hodně lidí i další den a náladu většinou vylepšuje další čárou... A tak začíná koloběh závislosti.


Luboš: Když jsem si poprvé zahulil, tak se mi všechno rozjasnilo, vnímal jsem svět úplně jinak. Barvy byly jasnější, všechno krásný, měl jsem příjemný pocit, smál jsem se. Často jsem byl zahleděný, člověk se snadno pro něco nadchne.

 

PŘEČTI SI TAKÉ:

Fergie otevřeně o drogách: Co mě donutilo přestat?
Drogy? Ujetá zábava pro slabochy!
Co s tebou dělají drogy – hned a s odstupem!
Stretnutie s drogami

 

Terka: Když jsem měla marihuanu poprvé, tak to byl krásný pocit, teď už máme na zahradě zasazené 4 rostliny a jen čekáme, kdy to doroste. Myslím si, že zakazování drog u mladších 18ti let je zbytečné, protože si stejně cigarety koupí, alkohol taky a v dnešní době se tráva dá sehnat všude. Každý ví, co to s ním udělá a jaké to má následky a je jen na něm, co bude dělat dál. Jinak znám mladé (15-17), kteří hulí normálně na veřejnosti a nikdy to nikdo na ně nenahlásil, nevím jestli si to dospělí neuvědomují nebo je jim to jedno.

 

Radka: Já mám zkušenost s pervitinem. Co by asi měl každý vědět, než to zkusí, je to, že z pika se člověk léčí mnoho dní... Je to tím, že si dám večer do nosu, funguju celou noc a celé dopoledne, a pak prostě přijde dojezd, který je dobrý přespat... Pak bývá špatně jenom půl dne třeba... Chodím na výšku a dávám si občas. Můj názor je ten, že jednou do měsíce jít do baru a sjet si lajnu kvalitního kokainu je lepší zábava, než být každý týden našrot...

 

Domča: Trávu už jsem měla několikrát. Poprvé se mi motala hlava, vlastně vždycky jsem viděla malinko rozmazaně. Člověk po trávě mnohem lépe vnímá, třeba hudbu, to je fakt věc.

 

Václav: Nemyslím si, že bych se nedokázal zabavit bez drog. Sám si občas dám extázi, ale uměl bych to i bez ní. Tohle je ale větší zábava. Pokud člověk konzumuje s rozumem a ví, co má v rukách a dodržuje jasná pravidla, pak nehrozí žádné nebezpečí. Navíc je to vždy na uvážení dotyčného člověka, jestli si dá, nebo ne. Vlastně ani nevím, proč je extáze na seznamu zakázaných látek. Tím se dopomohlo leda tak černému prodeji a obohacování pochybných zájmových skupin. Mít možnost koupit si ji v lékárně nebo v trafice (klidně na občanku) s návodem k použití, zamezilo by se spoustě problémů.

 

Anna: Já chodím na osmiletý gympl, ve třídě nás je 29. Všichni budeme začínat tercii (8. třída na základce), tzn. nám všem, krom jedné holky, ještě ani nebylo patnáct. A teď se držte, protože pětadvacet z těch devětadvaceti nás kouří, z toho asi šest nás zkusilo něco "ostřejšího". Největší „sranda“ to byla ovšem v primě, my tam všichni takoví vyděšený, jak jsme byli nejmladší, totálně jsme nevěděli co, a kluci ze sexty (1. na střední) nám v parku, co je ani ne 50 metrů od školy, nabízeli trávu. My si to zdraví kazíme dobrovolně, ať už cigárama, chlastem, nebo trávou. Ovšem položme si otázku: Kolik z nás pětadvaceti, co se vždycky o polední zdejchne a jde do parku kouřit, by s tím dovedlo přestat? Vím tak o dvou, možná o třech. Zamyslete se, než to zkusíte. Blbě se přestává.

 

Míša: Drogy jsou všude kolem mě. 3/4 lidí, se kterými se bavím, si klidně zahulí, nebo si dají i něco silnějšího. Naštěstí jen minimum je jich závislých. Nemůžu jim to vymlouvat, byla to jejich volba a oni můj názor znají. Jinak také nejsem svatá a trávu a tak si někdy dám, ale naštěstí patřím mezi ty, kteří v jednom kuse nemají peníze, což mi vlastně brání, abych si toho dávala víc (když taky nepočítám skutečnost, že mi v tom brání i rozum, ale někdy ho mám asi málo). Lehce tu dostanu cokoliv, od čokolády až po sníh, jen o háčku jsem v mém okolí naštěstí neslyšela.


* Jména byla na přání autorek změněna.

 

A jaké jsou tvé zkušensoti s drogou a názor na drogy? Diskutuj pod článkem.



17 hlasů
Vaše hodnocení