Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlásit »  |  Registrace »

Každá z nás si přeje být krásná a milovaná, stejně tak jsem si to vždy přála i já. Jenže v naší rodině nikdy nepadla slova jako 'máme tě rádi' nebo 'jsi krásná'. Vždy jsem doma slýchávala věty typu 'měla bys se sebou něco dělat, podívej se na sebe...

VAŠE PŘÍBĚHY: Dokážu zvítězit nad bulimií?

aktualizováno 11.03.2011, 05:43 | 11.03.2011, 00:00 | Krasna.cz/trm

"Každá z nás si přeje být krásná a milovaná, stejně tak jsem si to vždy přála i já. Jenže v naší rodině nikdy nepadla slova jako 'máme tě rádi' nebo 'jsi krásná'. Vždy jsem doma slýchávala věty typu 'měla bys se sebou něco dělat, podívej se na sebe, jak jsi tlustá' a tak podobně. Možná i proto jsem spadla do kolotoče jménem BULIMIE," začíná své vyprávění čtenářka Nikča.

Když se teď ohlížím zpět, nikdy jsem nebyla nijak zvlášť při těle. Ano, měla jsem vždy trochu silnější stehna a zadek, ale jinak jsem byla normální holka, plná radosti, smíchu a štěstí. Jenže, když ti vlastní rodiče neustále předhazují, jaké jsi vyžrané prase, nejde si o sobě myslet nic hezkého.

 

Čím jsem byla starší, tím více mě jejich řeči trápily, protože jsme měla pocit, že jim nikdy nebudu dost dobrá. A tak jsem ve svých čtrnácti letech začala experimentovat s hubnutím. Problém však byl, že jsem jídlo měla vždy ráda a jen tak jsem se ho nemohla vzdát. Po jedné ze svých diet jsem proseděla dlouhé chvíle u lednice a snědla jsem, na co jsem jen přišla. Potom mi však bylo tak zle, že jsem seděla u záchodové mísy s prsty v krku a snažila se všechno vyzvracet.

  

Chceš na Krásná.cz také najít svůj příběh?

 

Stalo se ti něco šíleného, neuvěřitelného, máš zážitek, který by mohl být inspirativní pro další čtenářky? Pošli nám ho. Inspiraci najdeš v tomto návodu. Příběhy posílej na email redakce@krasna.cz.

 

Po tomhle mém "záchodovém poprvé" jsem sama sobě slíbila, že takovou hloupost už nikdy neudělám. Ale jakmile jsem to zkusila jednou, už to šlo všechno rychle za sebou. Další dieta, další přejedení, další záchodové rande, a tak pořád dokola. Bylo mi zle ze sebe sama, snažila jsem se dělat vše pro to, aby se to už nikdy neopakovalo, ale MIA, jak se bulimii říká mezi holkami s PPP (Poruchy příjmu potravy), byla vždy silnější než já. Sníst během pár minut sáček rohlíků, k tomu velkou nutelu, kyselé okurky, salám, čokoládové tyčinky apod. pro mě nebyl problém. Právě naopak, stávalo se to pro mě každodenní rutinou.

 

Štíhlá za každou cenu


Tenhle neustálý kolotoč mne ale nebavil, snažila jsme se přestat, a někdy se dařilo. To jsem zase pro změnu nejedla nic. Vydržela jsem nejíst i týden, když jsem neměla energii, dala jsme si kousek ovoce, a bylo vše opět fajn, alespoň z mého pohledu. Je jasné, že při tomhle drastickém jídelníčku jsem hubla, a tak jsme se také stala závislá na neustálém vážení se. Moje váha se od té doby, co jsem začala mít s jídlem problém, vždy pohybovala od 62 do 52kg, což je pro mou výšku 164 cm ideální. Jenže můj cíl byl mít 43 kilo! Problém však byl, že vždy, když jsme dosáhla těch úctyhodných 52 kg, začala jsme se opět přejídat a zvracet, a tak jsem opět zpátky nabrala, shodila, nabrala a shodila...


Jednoho dne však na můj problém přišli rodiče. Byla to nešťastná náhoda s ucpaným odtokem v mém zvracivém období. Pár dní mě má máma hlídala, ale rychle ji to přešlo, nikdy nepochopila pravou podstatu téhle nemoci. A tak po pár týdnech opět byly na denním pořádku řeči o mém velkém zadku. Nikoho nezajímalo, že se pořád v zrcadle dál vidím škaredá, tlustá, a nemilovaná. Nikoho nezajímalo, že se dál snažím zhubnout. Nikoho nezajímalo, že zase zvracím.

 

Rodiče to jen zhoršovali

 

Tak to se mnou šlo dalšího asi půl roku, dokud mi přátelé nezačali zvedat sebevědomí. Ani neví, jak moc mi pomohli pokaždé, když mi něco na mně pochválili. Občas jsem se podívala do zrcadla a v něm jsem neviděla tu obludu, co vždy předtím, ale někdy tam byla pěkná holka.

 

Začala jsem si uvědomovat, že takhle nemůžu žít celý život, že se chci vyléčit. A tak jsem se urputně snažila jíst jako normální člověk, nemít z ničeho výčitky a nemyslet na to, jak vypadám a co si o mně myslí ostatní. Snažím se doteď, ale někdy přijdou dny, kdy nic nezvládám, dny, kdy do mně rodiče opět hustí, jak jsem špatná. V ty dny bojuji nejvíc, někdy prohraji, někdy však vyhraji a těch výher je čím dál tím více.

 

Za to, jak dobře na tom teď jsem, vděčím svým přátelům a příteli, jedině oni mě drží nad vodou, a dělají mě šťastnou, a já jsem jim za to moc vděčná, ani o tom neví. Prosím držte mi palce, ať jednou přijde den, kdy si budu moci říct, že už jsem vážně zdravá a šťastná.

 

 

Autorka příběhu získává balíček knih od Nakladatelství Fragment v hodnotě 1500Kč.

 

 

Autorka ve svém balíčku tentokrát najde následující knížky:


Upíří deníky – box (1.- 4. díl): Nová generace nemrtvých! Středoškolačka Elena je dívkou, po níž chlapci touží a dívky se jí chtějí podobat. Jenže krásný a tajemný Stefan se zoufale snaží jejímu kouzlu odolat. Pronásleduje ho temná minulost i vědomí, že jeho pomstychtivý bratr Damon je hrozbou pro každého, ke komu se Stefan přiblíží. Elena si brzy uvědomí, že se ocitla nejen mezi dvěma upířími bratry, ale i ve velkém nebezpečí a s ní celé městečko. Je žízeň po krvi silnější než láska? Láska bolí a historie se opakuje...
 

Dotek anděla: Tajuplný a napínavý příběh patnáctileté Amy. Nesmělá dívka se sama v sobě příliš nevyzná, má problémy s rodiči a nejraději by se před celým světem někam schovala. To však bohužel nejde. Jejím idolem je slavný zpěvák Matt M., Amy moc touží po jeho podpisu, ale z jejich osobního setkání je velmi zklamaná. Zjistí, že její idol je zhýčkaný sobec. Po řadě nešťastných náhod Matt způsobí těžkou autohavárii a upadne do kómatu. Aby se vrátil zpět do života, musí konat dobro, pomáhat jiným lidem a přestat myslet pouze na sebe. Jediný, kdo ho vidí, je Amy, neboť právě ona se ho dotkla jako poslední. Matt se jí pravidelně zjevuje v podobě anděla s černými křídly. Mohou Matt a Amy pomoci jeden druhému a navzájem se zachránit?

 

Fantastické příběhy: Zdokonal si znalost anglického jazyka nevšedním způsobem! Dvojjazyčné zpracování povídek Edgara Alana Poea, kdy na levé straně je původní text a vpravo překlad do češtiny, usnadňuje práci s knihou a odpadá tak zdlouhavé vyhledávání slovíček ve slovníku! Méně obvyklé výrazy, ustálená rčení nebo slovní spojení jsou v původním i přeloženém textu zvýrazněny.

 

Na kole křížem krážem po Česku: Znáš cyklisticky nejatraktivnější oblasti Česka? Vyber si ze zajímavých tipů, které jsou doplněny fotografiemi a mapkami. Nechybí ani komplexní praktické informace o vlakovém či autobusovém spojení, terénu a doporučené trase. Průvodce, který obohatí tvoje výlety na kole!
 

 



8 hlasů
Vaše hodnocení